Všichni si “hlídáme” svůj osobní prostor, ten který nazýváme naší osobní zónou. Tento prostor chrání naše soukromí a bezpečí a je součástí tzv. proxemiky – studia prostoru ve vztahu k lidskému chování. Jaké zóny vlastně rozlišujeme a jak se s nimi pracuje v lékařské praxi?
Zóny osobního prostoru
Prostor kolem nás lze rozdělit na několik zón, které odpovídají tomu, jaký vztah máme k lidem, kteří do nich vstupují:
- Intimní zóna (0–50 cm)
Nejbližší prostor, který sdílíme pouze s těmi, ke kterým máme nejbližší vztah – partnery, rodinou či přáteli. Vstup cizích osob do této zóny v nás může vyvolávat silný pocit nepohodlí. - Osobní zóna (50 cm – 1,2 m)
Tento prostor je určen pro komunikaci s lidmi, kteří jsou nám známí, ale ne natolik blízcí. Sem patří kolegové nebo známí. - Sociální zóna (1,2 m – 3 m)
Zóna vyhrazena pro formální interakce, jako jsou obchodní schůzky nebo kontakt s neznámými lidmi. - Veřejná zóna (3 m a více)
Zóna při komunikaci s větší skupinou lidí, například během přednášek, veřejných vystoupení nebo formálních interakcí.
Pozn: Tyto údaje odpovídají obecným proxemickým teoriím založeným na výzkumu Edwarda T. Halla, zakladatele proxemiky. Hall popsal tyto zóny jako orientační vzdálenosti, které lidé intuitivně dodržují v závislosti na kulturním, sociálním a osobním kontextu. Přesné hranice však mohou být ovlivněny individuálními faktory a prostředím.

Proxemický tanec
Pokud někdo neznámý nečekaně překročí naši osobní zónu, přirozeně ustoupíme nebo změníme postoj – tento jev se nazývá proxemický tanec. Je to automatická reakce, kterou si většinou ani neuvědomujeme. Prostor, který lidé potřebují, je individuální a závisí na kulturních rozdílech, prostředí a zvyklostech. Například obyvatelé měst mají intimní zónu větší než lidé z venkova, protože jsou zvyklí na větší tlačenice a omezený prostor.
Proxemika v lékařské praxi
Zdravotníci se často dostávají do situací, kdy musí překročit osobní nebo dokonce intimní zónu pacientů. To může u pacientů vyvolávat rozpaky, nervozitu nebo dokonce odpor. Jak lze tyto negativní reakce minimalizovat?
- Upozorněte na to, co budete dělat
Vědět, co se bude dít, dává pacientovi pocit kontroly. Jednoduchá věta jako: „Teď se k vám trochu přiblížím, abych se na to blíže podíval,“ dokáže snížit napětí. - Udržujte oční kontakt a buďte empatičtí
Oční kontakt ukazuje, že jste na pacienta soustředění a že vám na jeho pohodě záleží. Ale pozor, nepřehánět! - Ptejte se na svolení
„Mohu se dotknout vašeho ramene, abych ho prohlédl?“ Takový dotaz umožní pacientovi cítit se respektovaně a zapojeně do procesu a také uvolnit případné napětí. - Zachovejte diskrétnost
V lékařské praxi je nezbytné zajistit, aby pacient neměl pocit, že je jeho intimní zóna narušena zbytečně. Závěsy, oddělené prostory nebo zakrytí intimních částí těla při vyšetření mohou dělat zázraky. - Respektujte individuální rozdíly
Každý pacient je jiný – zatímco někdo nemá problém s blízkým kontaktem nebo svléknutím do spodního prádla, jiný se může cítit nepříjemně i při minimálním překročení osobní zóny. Věnujte pozornost jeho reakcím a respektujte je. Zeptejte se například: “Nevadí vám svléct se do spodního prádla, abych si vás mohl prohlédnout a poslechnout?” Odpověď bude pravděpodobně ano, ale dáváte tím pacientovi možnost vyjádřit se a cítit se respektovaně.
Proxemický tanec je fascinující fenomén, který má velký vliv na naši interakci s druhými lidmi. V lékařské praxi je důležité přístupovat k pacientům s respektem k jejich osobnímu prostoru a zajistit, aby se cítili co nejvíce komfortně.