V české gynekologii se někdy potýkáme s nedostatkem citlivé komunikace. Jaký to může vliv na pacientky? Tento smyšlený příběh zdůrazňuje nutnost vytváření prostředí, kde jsou ženy respektovány, podporovány v obtížných situacích.
Anička se ve svých dvaceti letech ocitla v nečekané situaci, kdy neplánovaně otěhotněla a rozhodla se pro potrat. Ve složité životní situaci vyhledala gynekologickou ordinaci a hledala podporu a profesionální péči.
V ordinaci však narazila na lékaře, který s ní komunikoval s nevídanou hrubostí. Bezohledně jí vytýkal, proč nebyla schopna používat antikoncepci a na to, že antikopci použila, ale ta selhala, nereaguje. Aničku, která byla už tak v emocionálně náročné situaci, se začala cítit bezmocná.
Následně při samotném vyšetření lékař pokračoval v odsuzujících poznámkách a vyjadřoval pochybnosti o jejím rozhodnutí. Bez jakékoliv empatie a dalších informací ji předepsal potratovou pilulku, aniž by ji dal prostor zeptat se na podrobnosti procesu nebo dostat další potřebné informace.
Po odchodu z ordinace byla Anička ještě víc rozrušená. Cítí vztek z nepřijatelného chování lékaře, cítí se zbavená důstojnosti v okamžiku, kdy by potřebovala jediné porozumění a podporu.
Nedostatek empatické komunikace a nerespektující interakce jako přehlížení, soudění, ponižování a direktivní nařizování můžou vést u pacientek k pocitu nejistoty, strachu, k pocitu omezení práv nebo ke ztrátě důvěry v péči poskytovanou gynekology.
Některé ženy se setkávají s lékaři, kteří zpochybňují jejich rozhodnutí a otevřeně je kritizují (např. při potratu), což vede k ještě větší psychické zátěži pro pacientky. Je potřeba si dávat pozor i na předsudky. (např. při žádosti o sterilizaci).
„Není to tak, že by lékař ženě v dobré víře řekl, že do 35 let je objektivně nejlepší šance mít děti, a ona si to v klidu promyslela, bez blbých řečí a nátlaku. K ženám se přistupuje velmi direktivně. Problém je v tom, že potom nevědí, na co vlastně mají právo. Například je u nás možnost, že pokud nějaký lékař nechce provádět interrupce, nemusí. Musí ale ženě říct: Tohle je proti mému přesvědčení, nicméně plně respektuji vaši volbu, a proto vás pošlu za svou kolegyní,” řekla k tématu viceprezidentka Unie porodních asistentek Veronika Hažlinská.
Je klíčové zaměřit se na vytváření bezpečného a respektujícího prostředí ve zdravotnictví, kde jsou pacientky podporovány, informovány a respektovány v jejich rozhodnutích. To potvrzuje i Prof. MUDr. Michal Zikán, PhD., přednosta gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka a 1. lékařské fakulty UK:
„Jestli chcete být doktor, to je, jako kdybyste měla být psychoterapeut. Myslím si, že studenti medicíny mají být v citlivé komunikaci cvičení, což se dnes neděje, nebo se to děje málo. Studenti jsou vrženi do praxe a až tam se učí s lidmi mluvit. Často se učí podle toho, jak to dělají jejich nadřízení. A když nejsou nadřízení empatičtí, oni jen těžko budou lepší.“
Tématu se dotýká v našem videu porodní asistetka Simona Šebková.
Veďte otevřený dialog bez předsudků
Lenka, třicetiletá žena, se po pečlivém zvažování rozhodla pro sterilizaci jako trvalou formu antikoncepce. S touto myšlenkou se obrátila na svého gynekologa, který má k této volbě výhrady.
Lenka: Dobrý den, pane doktore. Chtěla bych s vámi mluvit o mé sterilizaci. S partnerem jsme se rozhodli, že děti nechceme a cítím, že sterilizace by pro nás byla nejlepší volbou.
Gynekolog: Dobrý den, Lenko. Rozumím. Sterilizace je trvalá metoda antikoncepce a obvykle je doporučována ženám, které mají již definitivní plán ohledně rodičovství. Většinou se jedná o ženy, které už děti mají. Víte, že sterilizace je nevratný krok?
Lenka: Ano, pane doktore. Jsme si partnerem vědomi všech aspektů tohoto rozhodnutí a cítíme se připraveni.
Gynekolog: I když jste si jisti, že nechcete mít děti, měli bychom být obezřetní. Existují také jiné metody antikoncepce s nižším stupněm nevratnosti.
Lenka: Rozumím, ale po dlouhé diskusi s partnerem jsme dospěli k přesvědčení, že sterilizace je pro nás správnou volbou.
Gynekolog: Lenko, můžeme probrat i další možnosti antikoncepce a posoudit, zda by nebyla vhodnější alternativa? Jsem povinen zajistit, aby pacientky byly informovány o všech možnostech.
Lenka: Pane doktore, děkuji za vaši péči a respektuji vaši povinnost. Ale jsme pevně rozhodnuti.
Gynekolog: Rozumím, Lenko. Pojďme projít všechny možné rizika, přínosy a detaily postupu. Chtěl bych, abyste byla co nejlépe informovaná.
Ve zbytku schůzky probíhá otevřený a respektující dialog o sterilizaci.
Situace, kdy lékař a pacientka nesouhlasí, může být náročná, ale je důležité zachovat klid, respekt, empatii a komunikovat otevřeně. Zde jsou některé kroky, které by mohly pomoci:
1. Poslouchejte: Poslechněte si názory pacientky bez přerušování. Porozumění jejím obavám může otevřít cestu k nalezení společného porozumění.
2. Empatie: Vyjádřete empatii k pocitům pacientky. Ukázat porozumění a respekt k jejímu rozhodnutí může uklidnit situaci. Vyjadřujte empatii například tím, že řeknete: “Rozumím, že to asi bylo složité rozhodování.”
3. Vysvětlujte a doptejte se: Vysvětlete svůj odlišný postoj. Nabídněte otevřený prostor pro otázky a diskuzi a odpovídejte stručně a jasně bez předsudků a odsuzování.Vytvořte atmosféru důvěry a bezpečí, ve které se pacient cítí schopen sdílet své pocity a obavy. Diskutujte o možných alternativách nebo postupech, které by mohly uspokojit obě strany. Hledání kompromisu může být klíčem k řešení.
4. Respektujte autonomii pacientky: Pacientka má právo se rozhodnout sama. Respektujte toto právo, i když s ní nesouhlasíte.
Lékaři mají klíčovou roli v budování důvěry pacientek. Snažme se, aby byla naše komunikace jasná, srozumitelná a respektující individuální potřeby každé ženy. Když neouhlasíme s názorem pacientky, hledejme společná řešení, neodsuzujme.
Věříme, že otevřená a respektující komunikace je klíčem k celkovému zlepšení zdravotnického prostředí.
