Neexistuje jednotný návod, jak komunikovat se závislým pacientem. Existuje ale několik zásad, kterými je dobré se řídit. Obecně se klade velký důraz na to, aby přístup k takovému typu pacienta byl individuální a citlivý. To, že je komunikace i nástrojem léčby, platí totiž u závislých pacientů dvojnásob.
Možná se vám někdy stalo, že jste měli v péči člověka, který pravděpodobně trpěl některým typem závislosti. Co jste udělali?
V komunikaci s tímto typem pacienta je často těžké se zorientovat. Zvláště pokud se s ním nesetkáváte pravidelně. Proto jsme pro vás připravili mini tahák. I když se to nezdá, určité symptomy jsou charakteristické pro všechny uživatele návykových látek. Každý závislý je jiný, a přesto jsou stejní.
Při komunikaci se závislým pacientem mějte vždy na paměti, že:
- Nedokáže mluvit o svých problémech
- Zveřejňuje o sobě jen určité informace – autocenzuruje se
- Je výborný manipulátor
- Těžce vychází s autoritami a odmítá nastavené hranice a pravidla
- Obtížně se s ním navazuje důvěrnější vztah
- Je často sociálně zaostalý a postrádá hodně návyků a dovedností, např. nedokáže vyjádřit city
- Pravděpodobně se potýká s depresí nebo úzkostí
- Málokdy trpí jen jedním typem závislosti
- Používá odlišný slovník než běžná populace – často velmi vulgární
- Jedná a chová se agresivněji, než je většinová norma
Závislý pacient musí cítit přijetí, jen díky tomu si s ním dokážete vybudovat důvěrnější vztah. Pokud se vám v ordinaci svěří, je nutné odhodit předsudky, neškatulkovat, nepovyšovat se, projevit vlídnost a snažit se pochopit, jak a kde jeho problémy vznikly. Závislost je totiž často reakcí na prožité trauma.
Je vhodné uplatnit i krátkou intervenci:
Pacient experimentující s návykovými látkami
Varujte ho před nebezpečím užívání návykové látky a zdůrazněte, že není na hraní. Upozorněte na možný rozvoj konkrétních problémů a rizika související s uživáním návykových látek/braním drog.
Pacient trpící závislostí
Tato situace vyžaduje specializovanou léčbu. Motivujte pacienta k léčbě a v jeho úsilí ho podporujte. Velmi často pacient zprvu zaujme odmítavý postoj, nenechte se odradit, pravděpodobně se pro léčbu rozhodne později. Využijte techniky motivačního rozhovoru: „Z výsledků vyplývá, že váš zdravotní stav je ovlivněn tím, že jste silný kuřák. Vnímáte tuto souvislost?“ (Pokud odpoví ne, věcně argumentujeme a poukazujeme na jednotlivé symptomy.)
Blízcí pacienta
O situaci pacienta se často dozvíte od jeho blízkých. Zůstaňte s nimi v kontaktu, informujte je o problemtaice a vyvraťte mýty. Veďte je k tomu, aby za situaci a za samotného pacienta nepřebírali odpovědnost. Pomáhejte (především rodičům) od pocitů viny.
V praxi pomůže nejvíce autenticita, vyvarujte se proto nadužívání odborných termínů a mluvte s respektem, ale narovinu. Že jste na dobré cestě poznáte třeba tak, že vám pacient začně vyprávět jeho příběh, sdílí s vámi své pocity nebo má silnou emoční reakci (pláč i vztek).
Kam se můžete jako zdravotník obrátit pro radu?
- Je na místě kontaktovat psychologa/terapeuta, který se tématem dlouhodobě zabývá, popř. adiktologa, např.: prof. Miovský, MUDr. Nešpor nebo naše lektorka PhDr. Pavlína Doležalová,
- NÚDZ
- Web www. alkoholik.cz
Více se dozvíte v lekci “Komunikace se závislým pacientem a jeho okolím”.
