Ústavní soud zamítl stížnost pozůstalých po ženě, kterou lékaři ve svitavské nemocnici před 10 lety neresuscitovali po srdeční zástavě. Soud však poukázal na nedostatečnou komunikaci zdravotníků s pacientkou a jejími blízkými. Společnost Nemocnice Pardubického kraje, provozovatel zařízení, vydal pokyn “Do Not Resuscitate” (DNR) bez informování ženy a jejích příbuzných.
Nález Ústavního soudu upozornil na nutnost zlepšení komunikace mezi zdravotníky, pacienty a jejich blízkými, zvláště v kritických situacích. Ačkoliv soud zamítl stížnost pozůstalých po pacientce, kterou zdravotníci neresuscitovali, upozornil na nedostatky v komunikaci. Smrt je součástí života, avšak tabuizování tématu smrti může vést k nejasnostem a problémům v péči. Ústavní soud je pro komunikaci, ve které pacienti budou moci vyjádřit svá přání, a zdravotníci jim budou schopni poskytovat podporu a informace, které potřebují.
Ústavní soudce zdůraznil, že zdravotnické zařízení pochybilo, protože pacientku neinformovalo o možnosti vyjádřit přání neprodlužovat život. Soudce Jirsa také dodal, že zákon pacientům umožňuje vyjádřit předem své přání ohledně léčby, což nebylo dodrženo, a právě toto vedlo k ústavnímu sporu.
Příkladem sdíleného rozhodování je právě problematika resuscitace, kdy se o ní mluví předem a v souladu s pacientovými přáními. Ústavní soud zdůraznil, že pacienti mají právo na srozumitelnou komunikaci ohledně svých možností, aby se mohli rozhodnout v souladu s jejich hodnotami a preferencemi.
Na této kauze se ukazuje potřeba kvalitní komunikace s pacienty, která by mohla vyřešit mnoho nedorozumění a pomoci vytvořit respektující a empatické prostředí v péči a předejít zmatkům.
V tomto kontextu můžete zhlédnout online lekce paní doktorky Brachové nebo magistra Khýra, kteří vás provedou základy komunikace ve zdravotnictví, problematikou sdělování špatných zpráv a nabídnou praktické rady pro efektivní komunikaci ve zdravotnickém prostředí.
