Rozdíly mezi extrovertním a introvertním pacientem

Komunikace s pacienty je klíčovým aspektem zdravotnické praxe. Vzdělávání se v komunikaci je práce na celý život, protože jednotliví pacienti se ve svých potřebách a přístupu často velmi liší. Jedním z klíčových faktorů, které ovlivňují komunikaci, je typ osobnosti pacienta. Extroverti a introverti mají odlišné způsoby projevování emocí i jiný styl komunikace se zdravotním personálem. Pochopením těchto rozdílů můžete přizpůsobit svůj přístup a styl komunikace potřebám pacienta. V dlouhodobém horizontu si tím můžete ušetřit čas a snížit počet opakovaných návštěv pacientů v ordinaci.

  1. Projev emocí: Extroverti mají tendenci být otevřenější a expresivnější ve vyjadřování svých emocí. Jsou více ochotni hovořit o svých pocitech a reakcích na nemoc či léčbu. Naopak introverti často preferují zadrženější a skrytější projev emocí a potřebují více času a prostoru na sdílení svých pocitů.
  2. Interakce s lékařem: Extroverti se většinou snáze navážou do rozhovoru s lékařem a aktivně se zapojují do diskuse o svém zdravotním stavu. Introverti se mohou cítit více nesví v novém prostředí a vyžadují větší ohleduplnost a podporu od lékaře, aby se otevřeli a sdíleli své obavy.
  3. Přístup k informacím: Extroverti často projevují zvědavost a vyžadují důkladné informace o svém stavu, diagnostice a léčebných možnostech. Introverti si zase mohou přát více prostoru k soustředění na informace a vstřebání nových poznatků, a proto preferují klidnější a pomalejší tempo komunikace.
  4. Pocit bezpečí a důvěry: Extroverti si mohou snadněji vytvořit důvěrný vztah s lékařem díky své otevřenosti. Introverti se mohou cítit pohodlněji v komunikaci s lékařem, který je empatický, klidný a respektuje jejich potřebu soukromí.
  5. Přístup ke spolurozhodování: Extroverti jsou často aktivnější v rozhodování o své léčbě a mají rádi možnost sdílet své názory a preference s lékařem. Introverti mohou vyžadovat více prostoru k promyšlení situace, než se budou cítit připraveni podělit se o své názory.
komunikace s různými typy pacientů

👉 5 klíčových bodů pro zdravotníky

Komunikace s introvertem:

  1. Dávejte jim čas a prostor: Introverti potřebují čas na zpracování informací a sdílení svých pocitů. Než začnete klást otázky nebo poskytovat informace, buďte trpěliví a dostaňte pacienta do klidného prostředí, kde se bude cítit pohodlně.
  2. Aktivní poslech: Dejte introvertovi najevo, že skutečně nasloucháte jeho potřebám a obavám. Myslete na oční kontakt a reagujte na jeho slova.
  3. Klaďte otevřené otázky: Místo uzavřených otázek, které vyžadují pouze jednoslovné odpovědi, dávejte introvertům otevřené otázky, kterými podpoříte hlubší diskuzi.
  4. Respektujte jejich potřebu soukromí: Introverti si svého soukromí cení. Nepřetěžujte je zbytečnými otázkami a respektujte jejich rozhodnutí, pokud se rozhodnou s vámi okamžitě nesdílet všechny detaily.
  5. Uklidňujte situaci: Introverti se mohou cítit ve stresových situacích nervózně a nesví. Pokuste se v ordinaci vytvořit pohodovou atmosféru, díky které se budou cítít uvolněně a otevřeněji hovořit o svých zdravotních potížích.

Komunikace s extrovertem:

  1. Buďte aktivní a energičtí: Extroverti preferují aktivní komunikaci, takže buďte energičtí a zapojte se do rozhovoru. Nebojte se projevovat emoce.
  2. Odměňte jejich otevřenost: Pokud s vámi extrovert sdílí své pocity a problémy, oceňte jeho otevřenost a odvahu je sdílet. Ukažte, že to vítáte.
  3. Omezte rušivé prvky: Extroverti se snadno rozptýlí. Pokuste se minimalizovat rušivé prvky, aby se mohli lépe soustředit na komunikaci s vámi.
  4. Nepřerušujte je: Extroverti mají tendenci mluvit rychle a hodně. Nechte je dokončit své myšlenky a nepřerušujte je. Počkejte, až domluví, a pak reagujte na jejich sdělení.
  5. Buďte přímí a jasní: Extroverti ocení přímou a jasnou komunikaci. Pokud máte nějaké důležité informace nebo návrhy, řekněte jim je co nejjednodušeji a napřímo.

Celkově lze říci, že pochopení rozdílu mezi extroverty a introverty vede k většímu porozumění a empatii, což zlepšuje komunikaci mezi zdravotníkem a pacientem. To má pozitivní dopad na léčebný proces pacienta a snížení stresu a napětí v pracovním prostředí zdravotníka. Což ušetří čas i nervy oběma stranám.

Facebook
Twitter
LinkedIn